Melbourne a okolí
Jak jsem psal v předchozím příspěvku, v úterý dopoledne jsem letěl do Melbourne, hlavního města státu Victoria. Let ze Sydney jsem prožil v lehkém stresu: nejprve se nám kvůli „malé technické závadě“ zpozdil let o půl hodiny (už jsme byli na palubě, navíc pilot ohlásil, že odstranění bude trvat minutu, maximálně dvě a pak se mechanici v něčem hrabali více než čtvrt hodiny a když skončili, tak jsem měl pocit, že stejně neví, kde vlastně ta závada byla) a navíc celou dobu letu vydávaly motory Airbusu tak divné zvuky, že jsem opravdu čekal, kdy definitivně vypovědí službu. Ale nakonec to dobře dopadlo a bez problémů jsme přistáli. Nízkonákladový JetStar nelétá na mezinárodní letiště v Melbourne, ale na mnohem menší, které je vzdáleno téměř
Letenku zpět jsem měl již dopředu koupenou (po předchozí špatné zkušenosti na Gold Coast) na sobotu odpoledne. Zpětně lituji, že jsem nezůstal o den déle, neboť jsem některé věci nestihl. Ale pěkně popořádku: úterní odpoledne jsem po ubytování již téměř tradičně věnoval průzkumu trhu a plánování programu na nadcházející dny. Už v tu chvíli mi bylo jasné, že optimalizovat veškeré plánované výlety za rozumnou cenu nebude vůbec jednoduché. Nakonec si však myslím, že to dopadlo v rámci časových i finančních možností velice dobře…
Na středu jsem si naplánoval jediný výlet „na vlastní pěst“, tzn. nezprostředkovaně, a to sice do města Ballarat, respektive do jeho části jménem Sovereign Hill, což je skanzen doby, kdy zde vládla zlatá horečka. Vlak mě dovezl na místní nádraží, kde jsem přesedl na autobus a po chvilce jízdy již byl na místě. Jak je vidět na fotografiích, celá vesnička je přesně ve stylu devatenáctého století, včetně dobového oblečení místních „obyvatel“. V rámci městečka jsou v průběhu celého dne různé atrakce: počínaje návštěvou podzemních dolů, přes ukázky zpracování zlata až po dobové programy. Celkově se jedná o velice zajímavý pohled do života v předminulém století. Naproti tomuto městečku je ještě muzeum zlata, které již tak zajímavé nebylo, aspoň tedy dle mého skromného názoru. Po této návštěvě jsem čekal na autobus zpět na nádraží (mimochodem, jízdní řády zde mají opravdu pouze rámcově informativní charakter a nedá se na ně příliš spolehnout) a poté jel vlakem zpět do Melbourne. K večeru jsem ještě autobusem projel sportovní centrum (olympijský park, tenisové kurty Grand Slamu) a rozsáhlé zahrady, ve kterých je i poměrně okázalý a velký památník obětem první světové války. Na víc čas nezbyl, neboť jsem musel pelášit zpět na ubytovnu, protože ve středu byla večeře zdarma – a víc než kdekoliv jinde zde platilo známé „kdo zaváhá, nežere“
Na čtvrtek se mi podařilo nalézt zájezd kombinující dvě atrakce, které jsem chtěl navštívit: dopoledne parní vláček Puffing Billy a večer Penguin Parade. Jako bonus v ceně byla odpolední zastávka na typické australské farmě, což bych sice asi přímo nevyhledával, ale když je to v ceně, tak proč ne. První na programu výletu byl však ranní čaj v oblasti národního parku ve společnosti opravdu velkého množství různých druhů papoušků. Poté se již popojelo na nádraží, odkud vyráží Puffing Billy – vláček, který jede (respektive se velice pomau plazí) po úzkokolejné železnici v pěkném přírodním prostředí. Chvílemi jsem se opravdu obával, že budeme muset všichni vystoupit a tlačit. Na další stanici již čekal jiný autobus, který nás odvezl na výše zmíněnou farmu. Po obědě nás místní farmář provezl po jeho farmě, okruh zahrnoval ukázku dojení krávy, stříhání ovce, procházku mezi domácím zvířectvem a podobné, nijak zvlášť exotické činnosti pro středoevropana – celkově to byl zajímavý zážitek spíš pro Asiaty, kteří tvořili drtivou většinu účastníků. Následoval přesun na Philip Island, kde každý večer probíhá přírodní „show“ stovek malých tučňáků (jsou cca
No a v pátek jsem vyrazil na Great Ocean Road. Jedná se o silnici, která vede několik set kilometrů při pobřeží. Součástí programu byla procházka deštným pralesem, několik vyhlídkových míst a také návštěva místa zvaného Twelve Apostels, viz fotogalerie.
Abych stihl vidět něco z města a udělat pár fotografií, musel jsem si přivstat i v sobotu a ještě před odletem jsem absolvoval kombinovanou sightseeing tour. Centrum včetně většiny zajímavých míst jsem prošel pěšky, na prohlídku vzdálenějších míst jsem využil místní okružní turistický autobus, který je překvapivě zdarma. Několik fotografií jsem umístil do fotogalerie, je mezi nimi i Eureka Skydeck – jedna z nejvyšších obytných budov na světě, v 88. patře je vyhlídka, na kterou jsem se bohužel nestihl podívat. Stejně tak jsem nestihl prohlídku staré věznice a chtěl jsem též navštívit výstavu v místním uměleckém centru – nelekejte se, nejednalo se o žádný impresionismus či moderní umění, ale o výstavu zachycující historii počítačových her a herních konzolí . Jak jsem již naznačil, chyběl mi ten jeden den, který bych věnoval návštěvě těchto a několika dalších míst v Melbourne.
Let zpátky do Sydney proběhl bez jakýchkoliv komplikací a odpoledne jsem již byl zpět na své základně v Berowra – poměrně unaven z náročného programu, nicméně s dobrým pocitem, že tato návštěva státu Victoria byla vskutka pestrá a zajímavá. Už mi zbývají necelé dva týdny, musím tedy důkladně promyslet, kam se ještě vypravím – určitě dám vědět, než zase zmizím!